Slide 1 link TextSlide 2 link Text
Slide 1 link Text
Slide 2 link Text

Jsou v Čechách farmáři?

Do tzv. Desatera problémů Jilemnice nominovali občané města v roce 2014 na páté místo „Možnost znovuotevření farmářských trhů s místními produkty“. Ve vyhodnocení ankety zveřejněné na internetových stránkách města Jilemnice najdeme kromě této informace hned i vyjádření občanů související s tímto tématem, a sice: „Nevyhovuje nám název farmářské trhy, jsou to zemědělci, rolníci …“ Proč vlastně označujeme trhy se zemědělskými produkty jako „farmářské“? Na věc můžeme pohlížet z několika úhlů.

Označení „farmářský trh“ jsme zvolily jako pojem dnes obecně přijímaný a srozumitelný pro vysoké procento populace.

Trh je označen podle místa původu výrobků na něm prodávaných – tedy výrobky z „farmy“. Alternativou slova „farma“ je „hospodářství“, „statek“. Ale trhy, jaké známe pod označením „farmářské“, se podle našeho názoru nehodí označit ani jako „statkářské“ ani jako „hospodářské“.

Nebo spíše je trh označen podle prodejců, kteří na něm své produkty nabízejí? „Farmář“  – jinak taky „hospodář“, „rolník“, „sedlák“, „zemědělec“. „Hospodář“ je ten, kdo se laskavě a s velkou zodpovědností stará o půdu, rodinu, zaměstnance, zvířata a rostliny. Ale přídavné jméno „hospodářský“ se v moderní češtině daleko spíše užívá ve smyslu „ekonomický“. „Rolník“ odvozený od slova „role“ označuje sice „zemědělce“, ale více ještě skutečnost, že tato osoba pracuje na venkově. Ve slově „rolnický“ nejsou obsahově zahrnuty ony produkty práce rolníka. „Sedlák“ býval údajně – ještě před druhou světovou válkou – chápán a užíván zčásti spíše hanlivě – v kontrastu k tradičnímu „hospodář“. Vzpomeňme například některé písně a též filmy, kde se toto označení pro „zemědělce“ používalo. A „sedlákovi“ také neprospěla propaganda vedená proti němu v poválečných letech. Zbývá „zemědělec“ a označení „zemědělské trhy“.

Anebo označení trhů podle produktů na nich prodávaných? Např. trhy „zelinářské“? Ale mohou tam pak prodávat mlékaři, uzenáři, cukráři, perníkáři, včelaři, sadaři a nebo i košíkáři, perlaři, zpracovatelé ovčí vlny, švadlenky a další? Upřednostnit řemeslo či obor na trhu převládající?

Další úhel pohledu zahrnuje skutečnost, že se sousloví „farmářský trh“ prostě již vžilo. Používá se i v oficiálních dokumentech, jakým je např. i Kodex farmářských trhů zveřejněný Ministerstvem zemědělství. V našem jazyce je celá předlouhá řada podobných sousloví, která dnes běžně užíváme, i když bychom pro jejich obsah určitě nalezli i jiné označení. Např. takový „národní park“ by mohl být docela dobře „zachovalou krajinou“, „přírodní památkou“, „neporušenou přírodou“ atd. Nebo třeba „kulturní památka“ by mohla být stejně dobře „kulturním statkem“, „kulturním dědictvím“, „historickou památkou“, „památným předmětem“ apod. Jenže tomu tak není. V jazyce nám zakotvil „národní park“, „kulturní památka“ a „farmářský trh“.

A navíc slovo „farma“ není v českém slovníku žádným novodobým „anglikanismem“. V Čechách se běžně užívalo již na konci 19. století, údajně přišlo z Anglie a Francie oklikou přes Spojené státy, a bylo ve své době moderní. Vzpomeňme například slavnou firmu Františka Horáčka, který v Martinicích v Krkonoších založil po svém návratu z Ameriky v roce 1884 chov kožešinové zvěře. Firma nesla označení „F. Horáček, velkoobchod živou zvěří a farmy, Martinice – Krkonoše“ a mluví-li či píší o ní martiničtí, tak vždy jako o „farmě“. Po sametové revoluci se pak slova „farma“ a „farmář“ s trochou nostalgie začala znovu – i jako mezinárodně srozumitelné výrazy – používat.